Počátky karavaningu
Počátkem šedesátých let minulého století se ve větší míře začíná rozvíjet autoturistika. Zejména po republice u vodních ploch, přehrad, jezer a na Slovensku u vznikajících termálních koupališť. Jsou vyhledávány i horské oblasti Krkonoš, Šumavy a Beskyd. Velkým lákadlem jsou i Vysoké a Nízké Tatry a Roháče.
Jezdilo se pod stany, spalo na nafukovacích matracích, vařilo z počátku na benzinových vařičích a později na propan-butanových. Stany se od obyčejných „áček“ postupně zvětšovaly ložničkami a vařícím koutem. Pohyb zde již nebyl po čtyřech, ale po dvou. Také se začíná vyjíždět do zahraničí – do Maďarska k Balatonu, do NDR na Rujanu k moři a odvážnější do Bulharska nebo do Rumunska.
Postupným uvolňováním politické situace zajíždějí někteří na pozvání nebo devizové přísliby do Jugoslávie. Zde se setkávají se zahraničními turisty, kteří za svými auty táhnou karavany. Oceňují výhody oproti stanu, pohodlí a zejména při zhoršeném větrném počasí, když bylo nutno stany zabezpečit. Zatím v osvětleném karavanu večer v klidu sedí osádka a baví se s přáteli.
Koumaví češi po příjezdu domů přemýšlí, jak si něco takového pořídit. V časopisech pro kutily se začínají objevovat návody, jak si sami postavit karavan,při využití různých součástek z jiných dostupných zařízení. Vznikají skládací přívěsy autorů Urbánkových se spouštěcí podlahou Vencel-ponorka, odvážnější staví normální karavany. U všech byla snaha postavit karavan co nejlehčí, neboť dostupná auta umožňovala táhnou přívěsy do 450 kg hmotnosti.
Firma Karosa začíná vyrábět v závodě Hořovicích karavany již na dobré úrovni typu „Racek“. Československo je zemí, kde vzniká největší počet typů karavanů, neboť každý stavitel si svůj vyrobil podle svých představ.
Karavanisté se začínají sdružovat, kde si sdělují své zkušenosti se stavbou karavanu, jak využít různých materiálů a součástek z jiných zařízení. Dopravní inspektoráty za určitých podmínek schvalují tyto přívěsy a tím i možnost používat je v silničním provozu.
Vznik Caravan clubu Frýdek-Místek
Na Ostravsku od roku 1971 působil prvý Caravan club Ostrava a z něj se v roce 1974 odštěpil Caravan club Karviná. V těchto klubech byli organizováni i karavanisté z okresu Frýdek-Místek. S rozvojem karavaningu v ČSSR nezůstal pozadu ani okres Frýdek-Místek. V roce 1980 bylo v okrese dle dopravního inspektorátu evidováno 185 přívěsů.
Na celostátním srazu v září 1979 v Turanech na Slovensku, kterého se také zúčastnili karavanisté z Frýdku-Místku, bylo dohodnuto pokusit se ustavit klub také ve Frýdku-Místku. Vzniká přípravný výbor: MVDr. Jiří Čejka, Ing. Jaroslav Konečný a Eduard Suchánek, který se rozhodl uspořádat přípravnou schůzi a prvou svolal na 25.září 1979 do restaurace Ještěr ve Frýdku-Místku. Pozvánky byly zaslány majitelům karavanů evidovaných v okrese Frýdek-Místek. Prvé schůze se zúčastnilo 61 zájemců. Na dalších přípravných schůzích se rozhodovalo v rámci jaké organizace budeme působit. V úvahu připadal Svazarm, ale i Tělovýchovná organizace turistiky, upřesňovala se náplň činnosti.
Ustavující schůze byla svolána na 15.ledna 1980 do restaurace Ještěr – Modrý salónek. Zúčastnilo se 41 zájemců, kteří se chtěli stát členy klubu. Bylo rozhodnuto, že budeme organizovaní v rámci základní organizace Svazarmu Autoklubu Frýdek-Místek.
Byl zvolen sedmičlenný výbor:
MVDr. Jiří Čejka – předseda
Ing. Jaroslav Konečný – jednatel
Eduard Suchánek – hospodář
Josef Merta – technik klubu
V organizačních komisích: Albín Škuta, Ing. Václav Glatz, Ivan Muras.
Revizní komise: Adolf Žurek, Ing. Ferdinand Slovák, Jaroslav Holboj.
Činnost klubu bude zaměřena na turistiku, organizování srazů, zajišťování výměny zkušeností, technickou pomoc při stavbě karavanů, proškolování členů z dopravních předpisů, organizaci klubového života. Začíná se skromným rozpočtem 7.600,– Kč .
Bylo dále dohodnuto, že schůze se budou konat každé druhé úterý v měsíci v restauraci Ještěr – Modrý salónek. Tím byla započata činnost našeho klubu.
Prvých deset let činnosti klubu
Prvé veřejné vystoupení se uskutečnilo na zimním celostátním spartakiádním srazu karavanistů v Rožnově pod Radhoštěm, které se konalo 24.-27.ledna 1980. Této akce se zúčastnilo 23 členů s karavanem. Mnozí vyjeli v zimním období s karavanem poprvé. Počasí bylo opravdu zimní, sněhu dostatek, ráno se probouzeli se zasněženými karavany a mrazem okolo –10 st. C. Pro mnohé nevšední zážitek. Náš klub byl nejvíce zastoupen.
Na pravidelných členských schůzích byly odborné přednášky, výměna zkušeností a projednávány organizační záležitosti.
Od počátku byla věnována velká pozornost přípravě našeho prvého srazu. Jako vhodné místo byl vybrán kempink na přehradě Olešná s krásným prostředím – panoramou Beskyd a potřebným vybavením. Prvý sraz se konal 5.-6.září 1980, na kterém nás překvapila účast 158 přívěsů. Do přípravy bylo zapojeno 17 členů a na srazu i manželky, což přispělo k úspěšnému průběhu srazu. Zúčastnili jsme se také zahraniční akce Interkrak 80 v Polsku 19 účastníky.
V dalších létech jsme každoročně pořádali srazy. Ukázalo se, že konec prázdnin byl šťastný, neboť většinou karavanisté byli již po dovolených a pro mnohé to byl poslední výlet s karavanem v roce.
Pro účastníky srazu byl vždy připraven bohatý program jak pro dospělé, tak i pro děti. Přitažlivý byl i prodej součástí pro karavan ke stavbě i vybavení. Pravidelně se konalo technické dopoledne s výměnou zkušeností, současně probíhaly i branné prvky, couvání s karavanem, také společenské akce, tombola, kde vynikali manželé Struhalovi. Vždy se konal dětský den, večer u táboráku s hudbou.
Počátkem roku 1982 náhle zemřel předseda našeho klubu MVDr. Čejka. Členové se důstojně s ním rozloučili.
Po zvážení byl za předsedu vybrán Josef Merta, dlouholetý karavanista, znám mezi kluby jako stavitel karavanu a účastník karavanistických akcí. Jeho karavan „JOMER“ byl obdivován i firmou Adria. Na funkci technika byl zvolen D.T. Jaroslav Hlaváč. Ostatní členové zůstali ve funkcích.
Eduard Suchánek navrhl znak klubu, který byl schválen a je dodnes používán.
Pro rok 1983 jsme byli podkomisí caravaningu ÚV Svazarmu pověřeni pořádat národní sraz. Již 11. a 12. dubna 1983 jsme na Žermanické přehradě v loděnici geologického průzkumu zahájili přípravu národního srazu. Tento se konal ve dnech 1.-4.září, kterého se zúčastnilo 401 karavanů z 28 klubů, také účastníci z Polska a NDR. V historii národních srazů to byla největší účast, jak hodnotil sraz předseda Československého karavaningu Miroslav Šott.
Počátkem roku 21.-24.února 1985 se zúčastnilo spartakiádního zimního srazu karavanů v Rožnově pod Radhoštěm 17 našich členů s karavany za krajně nepříznivých podmínek. Auta přijela se sněhovými řetězy!
Pořádali jsme také motoristické soutěže zvané BOAS „branně orientační automobilová soutěž“. Organizovány byly jako dvoudenní, v trase Místek-Horní Bečva.
V rekreačním středisku geologického průzkumu, kde jsme se ubytovali večer, byla společenská zábava. Tyto soutěže v roce 1984, 1986 a 1988 organizoval Albin Škuta.
Naši členové se ve velkém počtu zúčastňovali akcí okolních klubů, zajížděli na Slovensko a do sousedního Polska, klubu v Katovicích, Krakova, Bialsko-Biale a do Rybníku ve dnech 8.-10.7.1988 vyjelo i 20 přívěsů.
Na oplátku přijížděli karavanisté na naše akce, proto jsme měli na našich srazech vysokou účast.
Založili jsme také v roce 1988 tradici konat podzimní akci „BURČÁK“. Poprvé jsme ve Frýdku-Místku organizovali motoristickou burzu, ze které jsme získali prostředky pro organizování dalších našich akcí.
Druhou velkou akcí, kterou jsme poprvé organizovali, byl X.Mezinárodní týden karavaningu A I T 7.-12.1989 a současně XVIII. Národní sraz. Pro tak velkou akci byl vybrán areál „Zdraví“ ve Starém Městě, kde ji bylo možno konat. Organizačně byly zajištěny kulturní akce, 7 tras zájezdů, důstojné zahájení a ukončení, občerstvení, soutěže pro účastníky. Přijelo 282 karavanů, hosté z Polska, NDR a dokonce ze SSSR Estonska 3 karavany. Setkání karavanistů mělo velký ohlas u veřejnosti.
Naši členové si oblíbili přehradu Olešnou pro svou polohu, možnost koupání a provozování vodních sportů. Také pro krásný výhled na Beskydy s Lysou horou.
Od roku 1983 se hledala možnost zřídit zde tábořiště našeho klubu. Umístění v rámci kempu nebylo vhodné a až po jednání s ředitelem Technických služeb Milanem Luzarem byl vyhledán pozemek mezi rekreačním objektem Dřevoslohu a podnikem VŽKG. Byla uvolněna pouze spodní část plochy. V roce 1984 celý pozemek byl pronajat našemu klubu. Nejdříve bylo nutno pozemek vyčistit od bodláčí a vysoké trávy, urovnat, vyřešit příjezd zpevněním pozemku, na což byly použity vyřazené železniční panely. Později byly umístěny dvě buňky jako sociální zařízení pro muže a ženy a střední část řešena jako klubovna. Byla též přivedena voda a řešena kanalizace. V roce 1986 byl pozemek ohraničen živým plotem, zřízena kuchyňka a teplá voda. Vše bylo provedeno obětavou dobrovolnou prací členů klubu. Měli jsme jako klub svoji vlastní klubovnu, kde jsme se mohli scházet.
Byl ustanoven správce, tak zde bylo možno trávit dovolenou a víkendy. Byl vydán řád tábořiště, kterým se museli všichni účastníci řídit. Funkci správce zde dlouhodobě vykonával Luboš a Hana Lulkovi, kteří obětavou prací udržovali vysokou úroveň na tábořišti a trvalé vylepšování. Určitou dobu zde funkci správce vykonával Jaroslav Vošvrda a Václav Bosák.
Naše tábořiště si oblíbili i zahraniční hosté – karavanisté. Tábořiště využívali též naši mladší členové, kteří měli možnost koupání v přehradě, mohli provozovat vodní sporty. Stálý pobyt zde měli i naši rybáři.
Naši členové, milovníci Beskyd, jezdili na víkendy do krásného údolí Podolanky. Po několika létech byl zde vjezd zakázán. Proto bylo rozhodnuto a náš člen Richard Struhala pověřen najít stálé tábořiště v beskydské oblasti. Ve spolupráci s předsedou národního výboru v Raškovicích byl u mostu přes řeku Morávku po vyjádření Povodí Odry pronajat pozemek u pana Mecy. Byl zde dobrý příjezd s hlavní silnice a v blízkosti možnost koupání v řece Morávce. 7.8.1985 byl pozemek pronajat a začala úprava – vyčištění od křovin, pokus o naražení studny (ale neúspěšný), zbudováno ohniště a umístěn suchý záchod.Prožili jsme zde hodně pěkných víkendů. Uspořádali jsme Den dětí se školou v Raškovicích.
Jelikož v roce 1987 bylo po povodni rozhodnuto zbudovat zde nový most a staveniště zasahovalo na naše tábořiště, posledním výletem v říjnu 1987 jsme se s našim tábořištěm „Březinky“ rozloučili.
Po intenzivním hledání jsme ve spolupráci s předsedou Národního výboru na Morávce našli pro nás výhodnější místo pro tábořiště.Po náročném jednání se Státními lesy byl nám prostor o rozloze 4809 m2 za řekou předán a Ministerstvem lesního a vodního hospodářství předán do trvalého užívání.
To byl významný úspěch a v průběhu roku 1987-88 bylo vybudováno kryté ohniště, studna na pitnou vodu a řešila se přípojka elektrického proudu. V místě chátrajícího objektu byly zbudovány základy a zahájena výstavba klubovny. Postavili jsme objekt o rozměrech 7 x 7 m s verandou. Byly pronajaty další pozemky od Národního výboru a od Státních lesů.
Tábořiště na Morávce využívají starší členové, kteří zde tráví většinou celé jaro a léto. Je zde rušno od Velikonoc, oslavuje se kácení máje, pořádá letní setkání, tradiční burčák a končí se Mikulášem, ovšem již v chatě.
Prvé desítileté období bylo úspěšné, dané velkou aktivitou všech členů včetně manželek. Náš klub se stal známým v celé naší republice a vypracoval se na přední místo.
Druhé období od roku 1990
Listopadová revoluce přináší i změny v karavaningu. Svazarm, kde jsme byli organizováni, zaniká, vznikají Autoklub, Automotoklub, Svaz technických sportů a další osamostatněné odbornosti.
Počátkem roku 6.1.1990 se scházejí v Hradci Králové představitelé jednotlivých klubů Československa a zde rozhodnou o vystoupení ze Svazarmu a vytvoření samostatné organizace. Ustavující Valné shromáždění se schází 22.4.1990 v Ostravě, kde byl založen Československý Caravan Club jako samostatná součást Československého Autoklubu. Byly přijaty stanovy a schváleno presidium. President Ing. Jan Bizík, vícepresidenti Ing. Josef Pálka, Josef Merta, Vlado Štěpko. Tiskový mluvčí Karel Churáček. Na tomto shromáždění jsme také presentovali naši kroniku, kterou příkladně vede Ing. Václav Glatz.
Na naší ustavující schůzi klubu 11.4.1990 byl výbor doplněn o technika klubu Jiřího Zatloukala a pro organizaci zvoleni Jaroslav Malchar a Karel Balcar. Do revizní komise zvoleni Drahoslav Žák, Ivan Měrka a Mirka Balcarová. Byli jsme zaregistrováni a obdrželi právní subjektivitu.
Tyto změny přinášejí také zvýšenou aktivitu členů, s kterou se musí vedení klubu vyrovnat. Hrají zde i otázky majetku, při kterých vznikají rozpory. Někteří členové si subjektivně vykládají vzniklou demokracii. Rozpory mezi revizní komisí a výborem se časem uklidnily. Klub přes tyto problémy drží pohromadě.
- a 2.září 1990 pořádáme Krajský sraz na Olešné. Pro rok 1991 dochází ke změně v pořádání členských schůzí, které nebudou každý měsíc, ale pětkrát za rok a schůze výroční. Národního srazu, který pořádá Caravan Club Ostrava v Rožnově se zúčastňujeme 20 osádkami karavanů.
Bylo nutno dořešit majetkové otázky, neboť jsme měli tábořiště Morávka s objekty a na Olešné pouze
objekty. Základní organizace Svazarmu Automotoklubu Frýdek-Místek dle našich požadavků převod provedla, schválen Okresním úřadem ve Frýdku-Místku a zanesen na Katastrálním úřadě.
S aktivním členem, dlouholetým členem výboru Albinem Škutou, který zemřel 9.10.1991, jsme se důstojně rozloučili.
Na výroční schůzi 15.1.1993 dochází ke změně. Klub bude řídit rada klubu, kterou tvoří předseda Josef Merta, tajemník Jaroslav Malchar a ekonom Eduard Suchánek, technik Jaromír Urbánek a pokladní Zdenka Hrubá. Ing. Jaroslav Konečný, který vykonával funkci jednatele od založení klubu, přechází do revizní komise.
Náš klub byl pověřen konáním Národního srazu, který se konal 2.-6.7.1993 na tábořišti Morávka. Museli jsme na tábořišti postavit nové sociální zařízení v rekordním čase, což se podařilo dobrovolnou prací členů klubu, taktéž jsme museli připravit tábořiště pro větší počet přívěsů el. přípojkami.
Vlastní program byl obohacen o turistické trasy po Beskydech, připraven kulturní program a bohaté občerstvení, které zabezpečil Josef Zalubil. Ing. Jan Bizík president Československého Caravan Clubu kladně zhodnotil průběh srazu, který byl dobře připraven.
Pro další období již nebudeme pořádat pravidelné roční setkání, ale v průběhu roku se uskuteční akce, Velikonoce, letní setkání a na závěr sezóny „burčák“. Seznámení ostatních klubů s těmito akcemi bude ve vydávaných seznamech akcí Československého Caravan Clubu, kde budou zveřejněny.
Charakter činnosti našeho klubu se začíná měnit. Tábořiště na Morávce a Olešné využívá hodně starších členů k dlouhodobému pobytu a již s karavanem často nevyjíždějí. Máme však skupinu mladších, kteří plně využívají výjezdů do zahraničí, v čele s předsedou na Raelly Evropa a jiné akce, nebo Oldřichem Kotáskem na klubové akce u nás, na Slovensko a také do Polska.
Poprvé v České republice se ve dnech 2.-5.6.1995 koná 34. Raelly Evropa v Rožnově pod Radhoštěm.
Hlavní tíha přípravy proto připadla našemu klubu a klubu Ostrava. Byla to stavba velkostanu pivovaru Radegast pod vedením Jiřího Zatloukala, budování elektro přípojek, což měli na starosti Moldřík a Hrdý, naši elektrikáři. V samotném průběhu srazu naší členové dělali vedoucí jednotlivých sektorů, pracovali 24 hodin v recepci a se zaváděním přívěsů. Přesto, že byla taková mezinárodní akce u nás organizována poprvé, zahraniční hosté při dalších akcích Raelly Evropa na Rožnov vzpomínají, což svědčí o ocenění. Raelly Evropa se zúčastnilo 15 zemí – 552 karavanů a obytných aut.
Na výroční schůzi v roce 1997 je zvolen výbor ve složení: předseda Merta, členové Zatloukal, Suchánek, Glatz, Miluchová. Revizní komise se nezměnila.
Na tábořišti Morávka byl zřízen definitivní vodovod,který byl veden nad řekou Morávkou, neboť předcházející, který byl v korytě řeky, byl při povodni přetržen.
27.národní sraz se koná ve dnech 2.-6.7.1998 opět na tábořišti Morávka. Srazu se zúčastnilo 146 osádek karavanů i 12 z Polska a po jednom ze Slovenska a Německa.
V roce 2000, ve dvacátém výročí založení našeho klubu, se uskutečnila slavnostní schůze 6.května v hotelu Morávka. Nad kronikou klubu bylo zavzpomínáno dvacetileté naší činnosti. Zúčastnilo se 112 členů s manželkami. Vyhodnocení byli tito členové: Čapla, Dostál, Ing.Glatz, Hlaváč, Hrdý, Ing.Konečný, Kotásek, Lulek, Merta, Malchar, Moldřík, Musálek, Struhala, Šperlín, Urbánek, Vošvrda, Žák.
V roce 2001 na výroční schůzi proběhla volba výboru: Josef Merta předseda, Jiří Zatloukal místopředseda, Zdenek Mirek ekonom, Rostislav Horák, Vladimír Čech, který byl později nahrazen Antonínem Čaplou. Z výboru odchází Eduard Suchánek, který od založení klubu vykonával 22let funkci hospodáře, později ekonoma.
Když se podíváme zpět na naše tábořiště: na tábořišti Olešná dochází k dalšímu vylepšení a vybavení (dílna, sklad, teplé sprchy, pračka). Je udržována vzorná čistota, na které mají zásluhu správci manželé Luboš a Hanka Lulkovi. Stálý problém nás provází, a to neustálé zdražování pronájmu pozemku Technickými službami. Cena se vyšplhala až na 67.000,– Kč za rok. Přesto šetřením se podařilo hospodařit vyrovnaně. Městský úřad ve Frýdku-Místku zahajuje na Olešné výstavbu akvaparku, který bude zasahovat v druhé etapě do našeho tábořiště. Proto ke konci roku 2004 byla nájemní smlouva vypovězena. Bylo nabídnuto náhradní umístění pro menší počet karavanů, v méně výhodné poloze, ale hlavně za nevýhodných podmínek pronájmu Technickými službami. Ztratili jsme tábořiště, kde jsme prožili 20 let společného života.
Také na našem druhém tábořišti Morávce dochází každoročně k lepšímu vybavení objektu (teplou sprchou, pračkou, zvýšení WC, kuchyňka vybavena ohřívačem vody, ledničkami, sporákem, zařízením pro čepování piva a dalšími). Také se provádí vyrovnávání terénu a ohrazení pozemku.
Mimo našich členů přibývá i stálých hostů. Probíhá zde bohatý společenský život od velikonoční pomlázky, kácení máje, den dětí, letní slavnost až po tradiční burčák.
Zakoupením dalších pozemků činí celková plocha tábořiště přes 2 ha. Zásluhu na úspěšném provozu a na trvalém vylepšování má dlouholetý správce Richard a Lidka Struhalovi. Po krátkém přerušení, kdy vykonával funkci správce Miroslav Žák, Josef Šolin a František Horák, opět nastoupil Richard Struhala, který tuto funkci vykonává úspěšně již 13 let. Za vybudovaným tábořištěm je nutno vidět tisíce odpracovaných dobrovolných brigádnických hodin našich členů.
Jsme členové Československého Caravan Clubu, proto se zúčastňujeme pořádaných akcí. 29.národního srazu v Mohelnici se zúčastnilo 18 osádek karavanů, 30.srazu na Liščí farmě v Krkonoších 13 osádek karavanů, 31.srazu ve Vrbně pod Pradědem 12 osádek karavanů, 32.srazu Na Stříbrném rybníku 7 osádek karavanů a na posledním Národním srazu ATC Olšovec Jedovnice 10 osádek karavanů. Jsme i pravidelnými účastníky pořádaným Raelly Evropa v čele s naším předsedou Josefem Mertou.
Za nové členy jsme přijímali dospělé děti našich členů. Jelikož se naše členská základna začala snižovat, bylo rozhodnuto přistoupit k přijímání dalších nových členů. Pro nové členy byla stanovena tříletá čekatelská doba se zvýšeným příspěvkem.
Na výroční schůzi 12.ledna 2005 byl zvolen nový výbor, ve složení: Rostislav Horák předseda, Zdeněk Mirek ekonom, Ing. Jaroslav Konečný jednatel, Antonín Čapla a Radim Hlaušek členové.
Výroční členská schůze poděkovala předsedovi Josefu Mertovi za vedení klubu od roku 1982 , tj. 22let. Funkci nechtěl dále vykonávat ze zdravotních důvodů. V roce 2005 ve dnech 12.-16.května se konala 44. Raelly Evropa ve Strážnici. Náš klub se již týden předem podílel na přípravě. Byli tam členové Jiří Zatloukal, Tomáš Zatloukal, Antonín Čapla, Zdeněk Mirek, Václav Šperlín. Sraz proběhl v typické oblasti Slovácka s jeho folklórem a vinnými sklípky. Zúčastnilo se celkem 390 přívěsů a obytných aut z 18 států. Našich účastníků bylo 43 osádek karavanů. Nejvíce však z Německa – 90 osádek.
Po uběhnutí 25 let činnosti je nutno vzpomenout členů, kteří se ve větší míře na organizaci klubu podíleli. Předně předseda Josef Merta, Eduard Suchánek, Ing. Jaroslav Konečný, Ing.Václav Glatz, Zdenka Hrubá, Albin Škuta, D.T. Jaroslav Hlaváč, Jiří Zatloukal, Oldřich Kotásek, Jaromír Malchar a správcové Struhala, Lulek.
Na budování tábořišť kus poctivé dobrovolné manuální práce vykonali mimo správců Antonín Čapla, Karel Balcar, František Horák, Josef Hrdý, Josef Moldřík, Jiří Hudec, Jiří Karkoška, František Greger, Jiří a Tomáš Zatloukal, Jaroslav Vošvrda, Jan Němec.
Z prvého srazu od leva MVDr.Jiří Čejka předseda klubu, Ing.Jaroslav Konečný jednatel, Milan Král předseda krajské komise karavaningu.
Zahájení nenárodního týdne karavaningu AIT, Josef Merta předseda CC F-M u mikrofonu, Miloslav Šott předseda československého karavaningu vlevo.
D O S L O V
Ve výboru bylo dohodnuto, že bude k 25. výročí založení CC F-M v období let 1980 – 2005 sepsána historie klubu.
Chceme, aby si pamětníci osvěžili své vzpomínky prožité v klubu a noví členové se dozvěděli o začátcích a o další činnosti klubu.
K sepsání byl využit archiv klubu, kronika, kterou vedl Ing.Václav Glatz, svými vzpomínkami také pomohl bývalý předseda klubu Josef Merta.
Při sepisování mohlo dojít k drobným nepřesnostem nebo bylo něco opomenuto z činnosti klubu, za což se omlouvám.
Ing. Jaroslav Konečný
